Doktor-zdraví.cz

Koncem září jsou střechy baráků v údolí Baltistánu temně oranžové, neboť je pokrývá vrstva sušících se meruněk. Pro obyvatelé to nejsou jen meruňky, ale také hlavní obživa v zimním období a jediný přísun vitaminů. Z meruňkových jader získávají ženy lisováním vzácný olej, na kterém pak připravují většinu jídel.

„Divoké“ meruňky snesou i drsné podmínky a rostou až do nadmořské výšky 4000 metrů. Plody těchto meruněk jsou ale mnohem menší, než meruňky rostoucí u nás a velikosti připomínají třešně. O to sladší a výraznější je jejich chuť. Není divu, že baltistánské meruňky jsou s úspěchem vyváženy do celého světa.

Dlouhověkost a nevídané zdraví pákistánských horalů vzbudili zájem vědců. Netrvalo dlouho a místní tajemství bylo odhaleno…

O dlouhověkosti místních horalů se ví už dávno. Vědce ale spíše zajímal fakt, že v údolí Karákorámu se prakticky nevyskytuje rakovina, ani další civilizační nemoci. To byl dostatečný důvod pro vědce, aby prozkoumali život obyvatelů. 

Zdejší sady jsou zalévány vodou z ledovce, a proto ovoce obsahuje vysoké množství vápníku, hořčíku, železa a dalších minerálních látek. Meruňky mají také vysoký obsah vlákniny a vitaminů, díky tomu příznivě působí na krevní tlak a cholesterol. Hrst sušených plodů má v sobě dvojnásobek doporučené denní dávky beta-karotenu, který je jedním z nejsilnějších antioxidantů. Nejvzácnější látkou je však vitamin B17 (známý i jako nitrosid), který je obsažen v oleji z meruňkových jader.

Podle názoru amerického biochemika Ernsta Krebse je vitamin B17 odpovědný za zdraví přírodně žijících národů. Podle průzkumu obyvatelé severního Pákistánu přijímají denně až dvěstěkrát větší množství vitaminu B17 než průměrný obyvatel Evropy.

Ty nejkvalitnější meruňky nejsou zlatavé, jak je známe z našich supermarketů, ale temně hnědé a scvrklé…

Meruňky se suší na slunci šest až devět týdnů a jejich kvalita se posuzuje podle barvy. Nejžádanější jsou právě nevzhledné tmavé kousky, jejichž barva je garantem stoprocentního přírodního produktu. Naproti tomu se u nás meruňky ošetřují oxidem siřičitým, aby i po vysušení zůstaly krásně oranžové. V každém případě je baltistánská meruňka takovou lahůdkou, že ani nevíme, o co přicházíme. Teď je již pouze na nás, čemu dáme přednost: syté oranžové barvě nebo všeléku z přírody.

Zda se jedná o další ze zázraků naší planety, ukáže čas. Faktem ale je, že prevence vůči civilizačním nemocným nebolí a někdy dokonce i chutná.