Každý pátý člověk mezi námi trpí alergií nebo se u něho během života alergická reakce projevila. Alergická onemocnění jsou problémem zejména civilizovaných států. Někdy se její vysoký výskyt ve vyspělých zemích svádí na přílišnou choulostivost obyvatelstva, mluví se o ní jako o dani za vysoký hygienický standard (alergie je také někdy označována jako nemoc ze sterility). Příčiny jejího vzniku nejsou každopádně dosud uspokojivě objasněny. Proto se i léčba soustřeďuje spíše na její projevy, než na příčiny vzniku.
Alergie je přehnaná, nepřiměřená reakce organismu na látky, se kterými se většina z nás setkává ve svém prostředí. Pro alergický organismus jsou tyto látky nebezpečné. Rozlišujeme nadměrné, přehnané reakce přecitlivělosti a reakce normální. Normální reakcí organismu je vývoj imunity. Náš imunitní systém je zde proto, aby nás chránil před útoky cizorodých látek.
Pojem obrany nebo odolnosti je velmi všestranný a opírá se o mnoho dějů. Zahrnuje tvorbu protilátek, které jsou ochránci našeho těla. Jejich úkolem je neutralizovat „vetřelce“ neboli tzv. antigeny. Tyto imunologické reakce jsou pro organismus teoreticky prospěšné. V některých situacích však náš obranný imunitní systém tento svůj mandát ztrácí, svoji reakci „přežene“. Ztratí kontrolu sám nad sebou a zareaguje na látky, které jsou neinfekční, neškodné, běžné, jako by to byli ti „infekční vetřelci“. Tato ztráta kontroly v části obranného imunitního systému pak spouští nebezpečnou, nadměrnou reakci. Tyto reakce označujeme jako „přecitlivělost“ (hypersenzitivitu) nebo alergii. Antigen, který je odpovědný za alergickou reakci, se nazývá alergen.
Alergické reakce nemají jedinou podobu. Objevují se náhle, na různých místech těla, na různých orgánech a systémech, v různých podobách a s různou intenzitou.
Dnes již víme, že alergie je dědičné onemocnění a její pravděpodobnost stoupá v rodinách, kde je více členů již alergickým onemocněním postiženo. U dítěte, jehož oba rodiče jsou alergici, stoupá pravděpodobnost, že onemocní alergií, více než 50%. U dítěte, které má jednoho z rodičů alergika, je pravděpodobnost onemocnění alergií asi 30%. Může se stát, že dědičný základ „přeskočí“ jednu generaci.
Při léčbě alergie je hlavní zásadou, pokud je to možné, odstranění alergenu. Někdy však vyloučení působení alergenů není možné, například u pylové alergie. V takovém případě nastupuje medikamentózní léčba (např. antihistaminika) nebo preventivní prostředky, ať již přírodní látky (Aller7 Plus) nebo chemická léčiva (Zyrtec). Jednou z možností prevence je i pravidelná detoxikace organismu. Ti, kteří ji pravidelně provádí (ideálně před nástupem sezónní alergie), jednoznačně potvrdili zmírnění projevů alergie.
Pro více informací můžete navštívit:
Zdroj: redakce D-Z